Novinky

  • 26.05.2020 Good Francouzský prezident Macron přislíbil automobilkám v zemi masivní podporu

  • 25.05.2020 Good Kolínská automobilka TPCA dnes obnovila výrobu

  • 24.05.2020 Bad Americká divize autopůjčovny Hertz vyhlásila kvůli koronaviru bankrot

Facebook Instagram

Laurinky do černohorské divočiny

Laurinky do černohorské divočiny

Pozoruhodná konstrukce poštovního autobusu

Před první světovou válkou samostatné knížectví Černá Hora poptávalo v roce 1907 provozovatele poštovní automobilové dopravy, kterému by na celém území garantovalo výhradní postavení po dobu následujících 15 let. Vítězem se stala česká společnost Laurin & Klement.

Předmětem smlouvy s černohorským ministerstvem vnitra, podepsané v červenci 1908, bylo zajištění přepravy zásilek a cestujících na autobusových linkách Cetinje – Kotor, Cetinje – Podgorica, Podgorica – Nikšić a Podgorica – Plavnica.

Václav Klement, generální ředitel firmy L&K, přímo na místě zjistil, že úzké silnice s bezpočtem zatáček často malého poloměru a hornatý charakter terénu s výraznými stoupáními i klesáními vyžadují vozidla speciální konstrukce.

Základem se stal typ L&K E, vyráběný od roku 1906. Jeho agregát se dvěma bloky po dvou válcích v řadě dával z objemu 4652 cm3 výkon 35 k (25,7 kW). K moderním prvkům patřilo účinné oběžné tlakové mazání místo ztrátového nebo rozměrný chladič s ventilátorem a oběhovým čerpadlem. 

Pět omnibusů a dvě dodávky L&K v serpentině na silnici do Boky Kotorské

Zúžení přední části rámu podvozku na pouhých 700 mm při rozchodu kol 1300 mm umožnilo výrazně zvětšit rejd předních kol. Velkou roli sehrály také mimořádně krátký rozvor 2210 mm i převisy: vpředu 450 mm, vzadu 1030 mm. Při podélném uspořádání motoru, kuželové spojky s koženým obložením a čtyřstupňové přímo řazené převodovky se rozvodovka ocitla až 830 mm za zadními koly s dvoumontáží. Poháněla je dvojice řetězů, které zároveň ztlumily nežádoucí rázy. Dřevěná kola byla osazena plnými gumovými obručemi, takže odpadly problémy s tehdy velmi častými defekty pneumatik.

Při konvenční dispozici vozu by jeho celková délka pouhých 3690 mm neúměrně omezila prostor pro posádku a náklad. Krytá kabina se proto objevila nad motorem, nikoli až za ním. Řidič se spolujezdcem seděli 1680 mm nad zemí. Celková výška sice činila úctyhodných 2820 mm, ale na trasách se nenacházely nízké tunely a typická rychlost 20 - 30 km/h stabilitu příliš neohrožovala. 

Progresivní čtyřválec s tlakovým mazáním a čerpadlem chlazení

Od června do listopadu 1908 bylo zhotoveno šest „omnibusů“, dále dva skříňové dodávkové automobily a jeden valník typu E, nazývané Černá Hora. Autobus měl kapacitu pět cestujících, kteří se usadili v uzavřené kabině se dvěma dveřmi a čtyřmi spouštěcími okny. V zadní části se nacházel uzamčený zavazadelník pro poštu o objemu 1,3 m3.

Existovala i tzv. letní karoserie, sice se střechou, ale bez prosklených bočnic a poštovní skříně. Ve větším interiéru se nacházely dvě podélné lavice pro 10 sedících pasažérů, celková kapacita tedy vzrostla na 12 osob.

Po úspěšných zkouškách v lednu 1909 byl během jarních měsíců téhož roku zahájen provoz na všech čtyřech objednaných linkách. Civilní využití však zanedlouho ochromila první balkánská válka (1912 – 1913), během níž automobily L&K používaly armáda a Červený kříž. Definitivní konec pro ně znamenal útok Rakouska – Uherska na Černou Horu v lednu 1916. Podle dostupných informací se zřejmě nedochoval ani jeden kus.

Komentáře ke článku