Mladoboleslavský autokrosový výlet

Na konci šedesátých let se ve střední Evropě začal prosazovat nový motoristický sport – autokros. Je dnes málo známou skutečností, že u jeho počátků v tehdejším Československu stál také tovární tým mladoboleslavské Škodovky.

Se speciály, zhotovenými na bázi modelů 1000 MB a 100, slavili úspěchy Milan Žid a Oldřich Brunclík. V průběhu sezony 1972 se však automobilka z této disciplíny stáhla.

Neznamenalo to ovšem konec zájmu o hbitá terénní vozítka. Na oblibu takzvaných beach buggies zareagovali různí úpravci v západní Evropě. Auta s okřídleným šípem ve znaku tak inspirovala k pozoruhodným kreacím Belgičana Francoise Vernimmena nebo italskou společnost Autozodiaco.

Potom převzal iniciativu přímo výrobce, který v podobných konstrukcích viděl potenciálně výhodný exportní artikl. Škodu Buggy typ 736 navrhl designér Josef Čech a na vzniku pěti prototypů se významně podíleli žáci firemního odborného učiliště.

231330

Na zádi budilo pozornost rezervní kolo v látkovém ochranném povlaku

Přední i zadní partie automobilu chránily masivní trubkové rámy. Pohon zajišťoval čtyřválec Škoda 110 o objemu 1107 cm3, výkonu 45 k (33 kW) při 5000 ot./min. a s točivým momentem 74 Nm při 3000 ot./min. Škoda Buggy s délkou jen 3320 milimetrů měla pohotovostní hmotnost pouhých 710 kilogramů. Užitečná ve výši 400 kilogramů odpovídala obsazení čtyřmi dospělými osobami a sto kilogramům nákladu.

Samotný zavazadlový prostor chyběl, při cestování ve dvou bylo možné odložit drobnosti na zadní lavici, širokou 980 milimetrů. Před nepřízní počasí chránily posádku textilní střecha a bočnice s průhlednými fóliemi. Na pneumatikách Barum 165 SR 13 nebo 175 SR 13 vyšplhala maximální rychlost až na 107 km/h při průměrné spotřebě 8,3 l na 100 km.

I přes pozitivní výsledky provozních zkoušek nakonec nebyl vydán souhlas k sériové produkci. Jeden z prototypů později sloužil jako Follow me car na ruzyňském letišti.