Novinky

  • 13.09.2019 Bad Fiasko autosalonu IAA ve Frankfurtu vedlo k rezignaci prezidenta VDA Bernharda Mattese.

  • 13.09.2019 Good Nadační fond Škoda Auto předal Klaudiánově nemocnici v Mladé Boleslavi 4 miliony korun.

  • 13.09.2019 Good Angela Merkelová slíbila německým automobilkám pomoc při zavádění elektromobility.

Facebook Instagram

Neklesám na mysli, že by soutěže umíraly

Neklesám na mysli, že by soutěže umíraly

Miloslav Regner řídí Barum Rally od roku 1975

Jmenuje se Miloslav, ale nikdo mu neřekne jinak než Miloš. A to už více než čtyři desítky let. Tak dlouho totiž Miloslav Regner šéfuje nejvýznamnější tuzemské automobilové soutěži – Barum Czech Rally Zlín.

Za tu dobu se stal doslova legendou a vzorem pro mnoho jeho následovníků. Navzdory blížící se sedmdesátce pořád srší elánem a nasazením. V hektickém období závěrečných příprav letošní „Barumky“ jsme ho požádali o krátký rozhovor.

Vynechal jste vůbec některý ročník Barum Rally?

Myslím, že ne. První tři jsem ovšem sledoval jen jako divák. Už tenkrát mně tohle prostředí učarovalo a mocně jsem se zapálil pro automobilový sport. Zkoušel jsem i závodit, ale nakonec jsem zvolil funkcionářskou dráhu.

V roce 1974 jsem měl na Barumce na starosti rychlostní zkoušku Pohořelice – Komárov. V té době vypsalo generální ředitelství Barumu výběrové řízení na tajemníka soutěže, protože se stále zřetelněji ukazovalo, že řídící tým se musí zprofesionalizovat. Uspěl jsem a v roce 1975 se poprvé ujal této práce.

Tady je třeba vysvětlit, že už tehdy sice fungoval ředitel Barum rally, šlo však víceméně o čestnou funkci, kterou zastával obvykle někdo z vrcholného managementu Barumu. Veškeré praktické zařizování spočívalo na mých bedrech. Kromě toho jsem byl také vedoucím Barum týmu, a to až do roku 1991.

Odkdy jste tedy ředitelem oficiálně?

Od nástupu nového tisíciletí. Už předtím se ale ukazovalo, že tento post je nutné obsadit někým, kdo o rallye něco ví. Dnes je ředitel v podstatě odpovědný za všechno.

 

 

Miloslav Regner u Škody Fabia R5 Filipa Mareše, jednoho ze spolufavoritů letošního ročníku

 

Jak moc se v současnosti liší příprava tak mamutí akce oproti době, kdy jste začínal?

Přibylo papírování. Administrativa je náročnější v důsledku decentralizace státní správy. Dříve se vyjednávalo se třemi okresy, dnes s devíti obcemi s rozšířenou působností. Naštěstí se na Zlínsku setkáváme s velkým pochopením. Snažíme se s spolupracovat tak, aby to byla i událost pro ně a v nich působící sportovní kluby a veřejné spolky.

Za ty desítky let jste se setkal s řadou významných osobností naší i zahraniční rallyové scény. Které vám nejvíce utkvěly v paměti?

Byla jich spousta. Vybaví se mně třeba Harald Demuth, z našich jezdců například Leoš Pavlík. Velmi rád vzpomínám na polského jezdce Janusze Kuliga, který už bohužel není mezi námi. Byl to kamarádský člověk, který nezkazil žádnou zábavu. A to, co předváděl na silnici, bylo špičkové.

Máte nějakou zamilovanou rychlostní zkoušku?

Samozřejmě tu z Pohořelic do Komárova, na níž jsem se vyučil. Mnohokrát jsem ji prošlapal a znám ji dokonale. Ikonami Barumky jsou ovšem také Pindula nebo Maják.

 

Loni předával vítěznou trofej posádce Jan Kopecký - Pavel Dresler

 

Svého času se část rallye odehrávala na Slovensku. Neuvažujete o něčem podobném?

Mohlo by to být téma pro budoucnost, pokud by se jezdilo více a delších vložek. Tenkrát platil trochu jiný systém, přejížděli jsme do Topolčan, to je přes 150 kilometrů. Se slovenskými kolegy nicméně pořád udržujeme velmi přátelské vztahy.

Na co se fanoušci mohou těšit v příštích letech?

Hlavně na nová místa pro ně. S potřebnými službami, tedy s občerstvením, toaletami. Je ale nutné si uvědomit, že při 115 kilometrech rychlostních zkoušek nelze v tomto ohledu zabezpečit stejný servis jako na okruhu. Velký důraz klademe na včasné informování pořadatelů. Na tom záleží, aby se důležité zprávy vzápětí dostaly k divákům. Třeba o tom, že teď nastane delší pauza, ale přesto nesmějí vstupovat do vozovky.

Často se u organizátorů rallye setkáváme s nářky, že staří odcházejí a mladší generace o tuhle činnost nejeví zájem. Jak je tomu na Valašsku?

Pořadatelský sbor stárne i u nás. Naštěstí se objevují zdatní následovníci. Zároveň přinášejí nové myšlenky, technickou inovaci. Neklesám proto na mysli, že by soutěže po této stránce umíraly. Naše parta by to ráda dotáhla alespoň do 50. ročníku a pak ať to kompletně převezmou mladí. Jsou na to dobře připraveni.

Komentáře ke článku