Konec nejlevnějšího auta světa - jaké bylo za volantem

Společnost Tata Motors ukončila výrobu automobilu Nano, městského auta, které bylo v roce 2008 uvedeno na trh s cílem stát se nejlevnějším autem na světě. Jenže toto označení odrazovalo i chudé Indy. Plánovaná výroba 250 000 vozů ročně nikdy nebyla dosažena. Od roku 2009 do ukončení prodeje bylo dodáno 277 000 těchto vozů.

I když v roce 2009 byla předvedena evropská verze tohoto vozu, nikdy se na našem kontinentě neprodával.

192762

Vůz Tata Nano vznikal za technické pomoci společnosti Bosch. Díky tomu se mi na prezentaci v Boxbergu naskytla ojedinělá příležitost se s ním svézt. V roce 2011 to byla komická situace, protože největší zájem mezi novináři nebyl o nejnovější modely značek Audi, Volkswagen či Mercedes, ani o hybridní Porsche Cayenne, ale o dvojici automobilů Tata Nano.

Poháněl je zážehový dvouválec 624 cm3 se dvěma ventily na válec a rozvodem OHC. Největší výkon byl 25 kW (33 k) a točivý moment 58 N.m. Motor byl uložen vzadu a poháněl zadní kola přes čtyřrychlostní převodovku. Teoretická největší rychlost byla 105 km/h, zrychlení z 0 na 60 km/h za 8 s a kombinovaná spotřeba benzinu 4,2 l/100 km.

Tata Nano už na první pohled s extrémně malými 12" koly při výšce 1,6 m vyvolává dojem nestability. Hodně vzpřímený posez a velmi nízko položený volant ztěžovaly nastupování - vůz byl stavěn pro hodně malé postavy. Důvěru nebudily tenké dveře ani primitivní přichycení jednoduchých skořepin úzkých sedadel k trubce procházející napříč interiérem či akumulátor spíš položený než připevněný pod sedadlem. Kromě ovládání stíračů a blikačů zde už byla jen řadicí páka, která se se při řazení jedničky a dvojky takřka dotýkala sedadla spolujezdce.

Obavy z přehnaného naklánění vozu se potvrdily v mnohem menší míře než jsem čekal. Nicméně v rychlosti nad 60 km/h ani při jízdě přímým směrem tohle auto nebudilo moc důvěry přesto, že jeho ovladatelnost byla velmi dobrá. Ani brzdy nebyly nic moc, takže představa jízdy rychlostí 105 km/h byla skoro děsivá.

Příjemným překvapením byla schopnost motoru zvládat náročný výškový profil a ochota akcelerovat i při obsazení čtyřmi urostlými muži - pohotovostní hmotnost Taty Nano je totiž pouhých 600 kg.

Z hlediska Američanů mělo Nano blíž k sekačce na trávu než k autu, zatímco Evropanům může připomenout vozítka umožňující jízdu bez řidičského průkazu na automobil. Po stránce bezpečností nevytváří úsporná konstrukce žádný prostor pro deformační zóny. Přesto je ale Nano mnohem bezpečnější než přetížené motocykly, rikši a tuk-tuky. Jenže i hodně letitá ojetina poskytne větší míru bezpečnosti a pohodlí.

192764