Slavil velké úspěchy i v motoristickém sportu

V lednu 1968 byl na autosalonu v Bruselu mezinárodní veřejnosti předveden Ford Escort. Byl to první model společně vyvinutý a vyráběný britskou a německou divizí Ford of Europe.

Jeho jméno se vybíralo z mnoha variant: Brenda, Erika, Flair nebo Fun. Nakonec zvítězil Escort. Toto označení se v historii automobilky přitom už jednou objevilo - v letech 1955 až 1961 se používalo pro speciální verzi Fordu Squire, což byla Anglia s karoserií kombi.

Ford Escort měl pro tento segment už poměrně konzervativní koncepci s motorem uloženým vpředu podélně a pohonem zadních kol. Samonosná karoserie sedan byla původně dvoudveřová s délkou 3978 mm a rozvorem náprav 2400 mm. V březnu 1968 přišla verze s třídveřovým kombi (v Británii pod jménem Turnier), které se v dubnu 1968 objevilo i se zaslepenými zadními okny jako dodávka. V roce 1969 dostal sedan také čtyřdveřovou podobu.

192613

Typický dobový propagační snímek čtyřdveřového provedení

Motory byly jen zážehové čtyřválce. Základem byl Ford Kent 1,1 a 1,3 l, pro některé země z daňových důvodů i ve variantě 1,0 l. Převodovka byla čtyřrychlostní. Výkonnější verze Escort 1300 GT měla motor OHV osazený karburátory Weber. Základem úspěšných modifikací pro motoristický sport byl Escort Twin Cam s pohonnou jednotkou 1,6 l, vybavenou hlavou válců Lotus DOHC, známou z modelu Cortina Lotus.

Escort měl hřebenové řízení a zpočátku všechny brzdy bubnové, jen výkonnější provedení 1300 GT mělo vpředu kotoučové. Přední náprava byla moderní konstrukce se vzpěrami McPherson, kde se tlumič spolu s pružinou otáčejí v horním uložení, což zaručuje přesné vedení předních kol a jednoduché nastavení jejich odklonu. Zadní náprava byla tuhá, uložená na dvou podélných listových perech. Až později dostal Twim Cam vzadu podélná ramena.

Kontinentální Escort s levostranným řízením se začal vyrábět v belgickém Genku až v září 1968. Evropská první generace měla mírně modifikované zavěšení předních kol, jiný převod řízení, dvouokruhové brzdy a širší kola. Když se Escort dostal do prodeje v Německu, byl překřtěn podle uspořádání předních světlometů na Hundeknochen (psí kost).

V Británii se novinka okamžitě setkala s obrovským komerčním úspěchem. Už pět měsíců po uvedení na trh byla překonána hranice 100 000 prodaných vozů a model se dostal na špici odbytového žebříčku. V Německu to nebylo tak jednoznačné a Opel Kadett se z trůnu sesadit nepovedlo. Zatímco britský Escort v roce 1974 překonal hranici dvou milionů prodaných vozů, v Německu roční produkce nikdy nepřekročila 150 000 kusů, přičemž její významná část směřovala na export, především do Itálie a zemí Beneluxu. Od ledna 1970 pak přešla do nově postaveného závodu v Saarlouis. Ford Escort první generace se vyráběl rovněž v Austrálii a na Novém Zélandu.

V roce 1975 přišla další pokolení, odvozené z prvního. Escort Mk.III dostal v roce 1980 poprvé pohon předních kol. Od roku 1998 byl Escort po celkem šesti vývojových stupních postupně nahrazován novým modelem Focus. Celkem brány továrny v Saarlouis opustilo 6,5 milionu escortů.

Specializované oddělení AVO (Advanced Vehicle Operation) v Surrey tento automobil navíc proměnilo v mimořádně úspěšné sportovní náčiní, vhodné pro nejrůznější disciplíny. První vítězství pro tento vůz vybojoval Tony Chappell v rallycrossu už na jaře 1968.

V Borehamu Escort GT se standardním zavěšením kol přestavěli na soutěžní verzi Twin Cam s motorem Lotus Cortina se 170 k. Ten ještě v roce 1968 vyhrál tři soutěže mistrovství Evropy (předchůdce současného WRC): Tulipánovou rallye, rakouský Alpenfahrt a Rallye Akropolis.

192616

Roger Clark a Jim Porter s escortem na trati Tulipánové rallye 1968

Vrcholnou slávu zažil Escort Mk. I ve World Cup Rally Londýn - Mexico, která startovala na stadionu ve Wembley 19. dubna 1970 a skončila v Mexiku 27. května 1970. Vyhrál ji pozdější mistr světa v rallye Hannu Mikkola se spolujezdcem Gunnarem Palmem na Fordu Escort 1800 GT. Při této příležitosti vznikl sériový akční model Mexico s bílým lakem a červeným pruhem.

V roce 1970 měl premiéru Escort RS1600, který patřil mezi nejúspěšnější soutěžní vozy v letech 1970 až 1974. Ve verzi s motorem 2,0 l BDA o 240 k byl neporazitelný především všude tam, kde se jezdilo v lese a na kamení nebo šotolině. Ovládl třikrát RAC rally, keňskou Safari rally, Rallye 1000 jezer a mnoho dalších, včetně naší Rallye Vltava. Stejný základ měl i okruhový speciál připravený týmem Broadspeed, později používaný i tovární ekipou a německým Zakspeedem.