Sbíraly vavříny v pramáti současných rallye

Před sto deseti lety se uskutečnil úvodní ročník Rakouské alpské jízdy, kterou můžeme považovat za předchůdkyni dnešních rallye.

Na jejím startu 26. června ve Vídni se mezi 23 účastníky objevily rovněž „tři trhové cestovní vozy Laurin & Klement à 20 ks 95 x 130“, tedy automobily blízké sériové produkci, s motorem o výkonu 20 koní (14,7 kW), vrtání válců 95 mm a zdvihu pístů 130 mm.

Po absolvování 867 kilometrů po cestách a hlavně necestách Dolních Rakous, Štýrska, Korutan a Solnohradska projel cílem jako vítěz hrabě Saša Kolowrat-Krakowský s „laurinkou“. Spolu se šéfkonstruktérem automobilky Ottou Hieronimusem a chorvatským šlechticem Paulem Draškovičem navíc získal i Týmovou cenu.

Napřesrok se trasa prodloužila na 1421 kilometrů a jejím zlatým hřebem se stalo třicetiprocentní stoupání na Loiblpass. Kvinteto vozidel z Mladé Boleslavi se obešlo bez trestných bodů a Hieronimus si odnesl stříbrný štít, aby v následujícím ročníku už nenašel přemožitele. 

233462

Otto Hieronimus na trati Alpské jízdy v roce 1912

V roce 1913 měla česká auta za soupeře mimo jiné Rolls-Royce Ghost se speciální čtyřstupňovou převodovkou a lehčím stálým převodem. Přesto si Hieronimus s v podstatě standardním vozem dojel pro stříbrnou plaketu.

Alpská jízda 1914 byla, aniž to tehdy někdo tušil, posledním významným motoristickým podnikem před první světovou válkou. Stala se skutečnou zatěžkávací zkouškou pro tehdejší automobilovou techniku. Měřila 2932 kilometrů a zahrnovala v sobě zdolání tří desítek průsmyků. Saša Kolowrat ji zvládl již potřetí za sebou bez trestných bodů a převzal proto po dojezdu Velkou alpskou putovní cenu. Psal se 23. červen a za pouhých pět dnů zazněly výstřely v Sarajevu.

Obnovená soutěž se ovšem stala svědkem úspěchů okřídleného šípu i v mnohem pozdější době. V roce 1955 zde se zdarem debutovalo závodní provedení modelu 440 Spartak. O třináct let později pak zde slavila triumf ve své třídě „embéčka“.